Black Mirror: Lehce depresivní seriál, který ve svém životě potřebujete

od Michaela Leraková -
5 min

„Pokud je technologie droga – a zdá se, že je – jaké má vedlejší účinky?“ Tak vyjádřil filosofii britského seriálu Black Mirror jeho tvůrce Charlie Brooker. A filosofie se očividně chytla. Seriál má na svém kontě cenu Emmy, Netflix koupil exkluzivní vysílací práva za 40 milionů dolarů a v únoru jsme se dočkali i knižního zpracování.

Není těžké uhodnout, co je centrálním motivem satirického seriálu. Na „černá zrcadla“ obrazovek všude kolem nás jsme si zvykli natolik, že přemýšlet o možných temných stránkách nejnovějších technologií bolí podobně jako uvědomit si, že jste se zamilovali do nevyléčitelného alkoholika.

Black Mirror vám na vaši lásku dokáže vrhnout nové světlo. Díky antologické povaze seriálu uvidíte vedlejší účinky nových technologií pokaždé jinak, pokaždé v jiném místě a čase v budoucnosti, a pokaždé se setkáte s novou plejádou vynikajících britských herců (vedle Kelly McDonald známé jako Diane z Trainspottingu určitě poznáte Hayley Atwell, Domnhalla Gleesona, Jona Hamma nebo hned několik hvězd z Game of Thrones).

Pokaždé se také můžete těšit na pořádný mindfuck, hlubokou psychickou újmu a porci neklidu. Black Mirror totiž geniálně servíruje pocit, že jednotlivé epizody odráží odvrácenou stránku vás samotných, s nadšením sledujících přibývající srdíčka na Instagramu, zapojujících se do anonymního komentářového pekla na Novinkách nebo slepě věřících, že vaši intimní fotku uvidí jen zamýšlený příjemce. A nakonec zjistíte, že veškerá ta hororovost je svým způsobem neskutečně uspokojující, a že zatímco si vaše víra v lidskost líže rány, vy koukáte už na čtvrtou epizodu za sebou. 

Rozličnost epizod je navíc perfektním lékem na hned několik z těch podivných nálad, kdy je představa depresivnější budoucnosti přesně to, po čem vaše momentálně rozpolcená duše touží. 

Je libo pořádný heartbreak? Black Mirror jich má v rukávu hned spoustu, a ačkoliv vám při sledování pravděpodobně nic nespadne do oka (jako se to při sledování Titanicu stane vždycky), jejich pointa vám bude lámat srdce i hlavu ještě pár dní po zhlédnutí. Kromě motivu lásky vám totiž seriál dokáže představit koncept volby posmrtného života (epizoda San Junipero), děsivé možnosti vědět o vašem partnerovi doslova první poslední (The Entire History of You, Black Museum) nebo vytvoření kopie vašeho milovaného člověka na základě dat z jeho sociálních sítí (Be Right Back). 

Pokud máte pocit, že sociální média pomalu přebírají kontrolu nad vaším životem, není nad to udělat krok zpátky s pomocí epizod, které jsou o pár kroků napřed. Nejlepší instagramovou odvykačkou je bezpochyby epizoda Nosedive, která obrázkovou aplikaci v podstatě převedla do reálného světa posuzování lidí na základě předstírané dokonalosti života a počtu srdíček. 

Králem mindfucků je potom zatím poslední epizoda Black Museum spolu s vánočním speciálem White Christmas. Obě epizody přináší hned několik dějových linek a ilustrují, jak se z dobrého úmyslu v nesprávných rukou dokáže stát  velmi nehumánní daň za jednodušší život. (Díky White Christmas si jako bonus doživotně zkazíte jeden z nejlepších vánočních songů.)

A když ztrácíte víru v lidskost, Black Mirror vám bezpochyby vezme i její poslední zásoby. Po nečekaném konci Shut Up and Dance si budete muset dát panáka, než si rezolutně zalepíte webkameru kouskem náplasti; Hated in the Nation perfektně ilustruje sílu anonymních veřejných hejtů; šokující National Anthem poukazuje na stádové chování a zvrhlou lidskou touhu sledovat utrpení ostatních; a Men Against Fire bychom doporučili jako povinný wake-up call na neformální filmový večírek poslanců SPD. 

Možná se vám zdá, že vám tu servírujeme zásobu depresí na několik let dopředu. Ve skutečnosti se ale celou dobu snažíme říct, že Black Mirror ve svém životě zkrátka potřebujete. Proč? Samým soustředěním na náš život online zapomínáme žít v přítomnosti. Ačkoliv je naše realita stále – někdy více, někdy méně – odlišná od blízké budoucnosti prezentované v seriálu, i dnes hodnotíme na základě Instagramu, vzdáváme se soukromí za účelem jednoduššího života a jsme svědkem veřejné sociální popravy populárních herců za 30 let staré záležitosti. 

Seriál mistrně poukazuje na to, jak nás moderní technologie mění, a nutí diváka přemýšlet nad tím, zda ztráta soukromí skutečně stojí za zvýšené pohodlí. Ačkoliv se epizody odehrávají v méně či víc vzdálené budoucnosti, lekci si z nich odnášíme nyní. A držíme si palce, abychom nikdy nemuseli žít ve světě, kde má počet followerů větší vypovídající hodnotu, než osobnost sama.